Újezdec

Historický vývoj v 19. století

To, že vrchnost i na počátku 19.stol. postupovala při rozmnožování svého majetku bez skrupulí dokládá i zápis v kronice obce Újezdec vedené od roku 1923 do roku 1945, kde se v úvodní kapitole nazvané Zlomek historie píše: "V roce 1802 sebrala lnářská Vrchnost Oujezdeckým starousedlíkům kontrakty na pozemky pod záminkou, že je musí předložit úřadu zemských desk. Kontrakty pak už nebyly nikdy navráceny a pozemky ponechány jejich držitelům bezplatně až do vystání ceny, načež jim byly zabaveny. Také lesy tzv. Brody a Panská Hora bývaly dle lidového podání obecním majetkem.

Na "Staré vsi" u Borku bývalo několik čísel, k nimž náležela i značná výměra pozemků. Z naléhání velkostatku byli dva z těchto usedlíků přesunuti do Březí a jeden do Újezdce. Domácí lidé museli jim vydati kus své půdy, něco též Předmíři, a za náhradu obdrželi půdu z oněch usedlostí. Tato půda je dodnes z části v držení obce Újezdce".

23.dubna 1803 koupil silně zadlužené panství Lnáře za 1 350 000 zlatých biskup Leopold Leonhard hrabě Thun-Hohenstein (1748-1826). Do Lnář si s sebou přivedl i svého sekretáře Václava Vojtěcha Rybu (1768-1830), mladšího bratra rožmitálského kantora a hudebního skladatele Jana Jakuba Ryby. Ten také na počest příjezdu nového majitele zkomponoval slavnostní kantátu. Ta se pak hrála při příležitosti biskupova svátku dne 15.listopadu 1803 ve velkém sále lnářského zámku. Bohužel jako mnoho jiných Rybových skladeb se ani tato nezachovala.

Hrabě Thun, přivyklý městskému životu se s českým venkovským prostředím nesžil, ve Lnářích se mu nelíbilo a tak 27.srpna 1804 panství prodal za 1 580 000 zlatých svobodnému pánu Janu Františku Lünckerovi z Lutzenwicku. Usadil se v Praze, kde si v Košířích nechal vybudovat letní sídlo Cibulku. Sem převezl mnohé umělecké předměty ze zámecké kaple ve Lnářích.

Za Lünckerů (1804-1865) došlo na panství k zásadní změně charakteru zemědělské výroby. Velkého významu nabývá chov ovcí. V roce 1810 se snížila rozloha panství o Slatinu, kterou Jan František prodal plzeňskému měšťanu Františku Becherovi.

V roce 1813 převzal panství syn Jana Františka Václav Klement Lüncker (1772-1865), povýšený do hraběcího stavu.

V roce 1848 zachvátila Evropu vlna revolucí, jejichž důsledkem byly rozsáhlé společenské změny jako např.zrušení poddanství. Tak jako v mnoha jiných obcích, byla i v Újezdci na oslavu těchto událostí postavena ještě v témže roce kaplička zasvěcená sv. Vojtěchovi.

Do roku 1948 bylo každé panství samostatnou hospodářskou, správní a právní jednotkou. Po revoluci byla pravomoc vrchnostenských úřadů byla přenesena na nově vzniklé úřady státní či zemské. Místo vrchnostenských panství se staly základem státní správy obce, kterým byla dána samospráva. Tu pak vykonávaly prostřednictvím voleného obecního zastupitelstva, výboru a starosty. Jednotlivé obce se pak sdružily v okresy a protože soudnictví bylo odděleno od politické správy, vznikly v roce 1850 tzv.soudní okresy.

Také v Oujezdci se již v roce 1949 konaly první samosprávné volby z nichž vzešlo první obecní představenstvo:
    starosta - Václav Viktora, rolník z č.p.14
    člen - František Netušil, rolník z č.p.33
    člen - František Fiala, rolník z č.p.13
    člen - Jan Karlík, rolník z č.p.22

Podle Kroniky obce Újezdec vedené od roku 1923 do roku 1945 ještě v roce 1923 žili v obci tři pamětníci revolučních událostí: Václav Krejčí (*1837) výměnkář z č.p.24, Jan Krýda (*1839) výměnkář z č.p.26 a Hynek Raušar (*26.7.1842 +20.1.1924) domkař z č.p.9.

Jednotlivé takto vzniklé samosprávní obce se pak sdružily a vytvořily tzv. okresy. Jelikož soudnictví bylo odděleno od politické správy, vznikly v roce 1850 soudní okresy.

Nově vzniklý blatenský soudní okres respektoval složitý historický vývoj teritorií několika panství, která se vyvíjela po celá staletí. Jeho základem se stalo nejrozsáhlejší panství lnářské, dále blatenské a menší panství bratronické, čekanické, dožické a lažanské. Z velkého panství drhovelského byly připojeny pouze obce Sedlice, Holušice a Němčice, z panství drahenického: Málkov Drahenický, Laciná, Vahlovice a Dvořetice, z rožmitálského Březí, ze střelskohoštického Čečelovice a oselského Starý Smolivec, jenž se později stal součástí velkostatku lnářského. Cílem připojení těchto obcí byl záměr vytvořit co nejucelenější a nejpřirozenější hranice této správní jednotky.

S obvodem okresního soudu se shodoval správní obvod zastupitelského okresu zřízený v roce 1864. V jeho působnosti byly otázky ve věcech hospodářských, sociálních a kulturních. Jeho orgánem bylo okresní zastupitelstvo, jakýsi zprostředkující mezičlánek mezi správami obcí a výborem zemského sněmu, a okresní výbor, jenž zastupoval okres navenek. Zastupitelstvu příslušelo veškeré rozhodování o správě okresního jmění. Výbor zpravidla schvaloval obecní rozpočty, zápůjčky a prodej obecních pozemků, třebaže dozor nad obcemi a nad obecním hospodářstvím příslušel zastupitelstvu. Schůzím zastupitelstva i výboru předsedal okresní starosta, volený zastupitelstvem a potvrzený císařem. Byl nejvýznamnějším reprezentantem okresu a měl právo pozastavit usnesení výboru i zastupitelstva.

Tento okres sdružoval 65 obcí o celkové rozloze 339 km2 a spolu se soudním okresem březnickým tvořil politický okres Blatná. S malými úpravami existoval až do roku 1960, kdy byl zrušen a rozdělen do tří větších okresů a tří nových krajů. Největší část blatenského soudního okresu připadla okresu Strakonice v kraji Jihočeském, menší část okresu Plzeň-jih v kraji Západočeském a nejmenší okresu Příbram v kraji Středočeském. Tato úprava územní správy historický vývoj již nerespektovala. Blatensko bylo okresem zemědělským, v němž většinu půdy zabíraly pole, louky a pastviny, lesy pokrývaly víc než 25% krajiny a rybníky zaujímaly téměř 5% plochy.

I přesto, že došlo k tak závažným legislativním změnám skutečnost byla trochu jiná. Jako by některá vrchnost nechtěla vzít tyto změny na vědomí. Dokladem toho je i zápis v újezdecké kronice: "Mezi obcí a velkostatkem lnářským vedl se dlouholetý spor o používání pastvin na okrajích rybníků Velkého Zlatohlavu, Námětku a Honýzu. Téměř po třicetiletém jednání přistoupily obě strany na vzájemný smír, v jehož důsledku občanům újezdeckým přiznáno právo vypásání, plavení a napájení dobytka v dotčených rybnících a vybírání písku na okrajích v době úhoření - ediktem c.k. místodržitelství v Praze ze dne 16.12.1895 pod č.166 271. (citace z Kroniky obce Újezdec vedené od roku 1923 do roku 1945)

Vzhledem k tomu, že manželství Václava Klementa s bývalou herečkou Annou Arvayovou zůstalo bezdětné, bylo rozhodnuto, že příbuzný hraběte Karel Theodor svobodný pán z Lilgenau se ožení s Annou Arvayovou, příbuznou hraběnky, a syn z tohoto manželství bude dědicem. Stal se jím svobodný pán Karel Kliment z Lilgenau (1856-1924), narozený v Řezně a studující na německých vysokých školách. Lnářské panství převzal v roce 1880. O sedm let později ho rozšířil o deskový statek Starý Smolivec se třemi rybníky. Lnářský statek se Životicemi a Starým Smolivcem dosáhl výměr 6 120 ha veškeré půdy.


(c) Karel Karlik, karlikkarel@seznam.cz
poslední aktualizace 30. listopadu 2015

Valid HTML 4.01 Transitional